12 Devínská Nová Ves - Bratislava  6.9. 2020

​

Po včerejší 11ti hodinové šichtě a 55 km s pádlem proti větru to bylo, jako bych celý den házel uhlí a spalo se mi krásně. Jen co vylezeme ze stanů, vrhli se na nás všichni komáři, teda samičky z širokého okolí,       asi to bylo tím že jsme byli jediná kořist. Kolem osmé přišel  Matůš náš průvodce po Dunaji. Za neustálého plácání se po tvářích balíme stany, vynecháváme snídani, rychle upevňujeme bagáž na pedly a prcháme   na vodu. 

Jemně poprchá a na vodě byl od těch krvelačných bestií klid. Morava líně plyne, míjíme Devín na vysoké skále. Mimochodem, zde také působili slovanští bratři Cyril a Metoděj a tak Devín spojuje mé rodné město Podivín s plavbou do Soluně. A na Dunaji budou ještě další taková místa.

Matůš nám vypráví zajímavosti o historii hradu a okolí, zná tu každý kámen a jsme  rádi, že si na nás našel čas. Po krátkém čase se blížíme k Dunaji,  Jak se blížíme, slyšíme respekt budící  hukot jeho vod. Zatímco Morava si líně plyne rychlostí 2 - 3 km/hod.  Dunaj uhání 12 – 15 kilometrů za hodinu. Jak si tak stojím       na pedlu, připadá mi jako bych chtěl s koňského povozu přesednout na rychlík.  Naštěstí tu máme zdejšími vodami ostříleného průvodce.

Matůš nám vysvětlí taktiku, co a jak máme dělat a jdeme na to. Vyžaduje to mocně zabrat, máknout jako      o život, bystře reagovat na změnu rychlosti proudu, udržet stabilitu … A JETO.  Trochen napínavé okamžiky a jsme v hlavním proudu Dunaje. Krásně si to svištíme, pobřeží se mění v „rozmazanou šmouhu“.

Po tři a půl kilometrech odbočujeme do Karloveského kanálu. Je to vedlejší rameno Dunaje, s klidnou vodou, v létě využívané k ke koupání a rekreaci. Na vysokém břehu jsou občas vidět honosné stavby místní honorace. Uděláme si krátkou přestávku, podělíme se o zážitky při vplouvání do Dunaje a po asi čtyřech kilometrech se vracíme do veletoku. Tentokrát již s větší jistotou.

Přestalo pršet, protrhanou oblačnosti se občas ukáže slunce a ozáří dominanty Bratislavy - hrad, mosty       a ostatní budovy. A není nad to, mít na plavbě historii znalého průvodce, který nám o všem řekl mnoho zajímavostí. Matůš, děkujeme mnohokrát a moc rádi se s tebou někdy setkáme.

Podplouváme bratislavské mosty, nejdříve dálniční, pak ten známý SNP  s kavárnou na vysokém pilíři          a u starého železného naší plavbu končíme.

Sbalíme své sakypaky, električkou na Hlavnů stanicu a jedeme domů. Tak to bych měl za sebou, první část „Od pramene Moravské Dyje do Bratislavy“ jse zvládl. Libore díky MOC za spolu plavbu :-)

Jak to bude dál, z Bratislavy do Soluně je zatím ve hvězdách. Usilovně pracuji na opravě Salacie                 a neztrácím naději. Nejdůležitější v životě je mít nějaký cíl za kterým jdeme, bez ohledu na překážky,         mít nějaký cíl a  smysl života a každé ráno po probuzení se na něco těšit.

​

Liborovi a Matůšovi děkuji za fotografie, při sólo plavbě od pramene do Podivína nemám na pedlu žádnou.

​

​